Nechcecete, to nechci já a mnozí další. nevím po kolikáté píšu, že pouze psát a mluvit nestačí, to dělají dědci u zvětralého piva.- nadávají na poměry a pak jdou za svou babičkou a spát. Výsledek se rovná 0. Tady je potřeba něco společně dělat. A co? Přečtěte si můj poslední příspěvek. Já pracuji naplno, a zadarmo pro politické hnutí Severočeši.cz a ne bez alespoň dílčích úspěchů

Bůh zjevuje předem co se stane.

V souvislosti s Božím zákonem stvoření, života a zániku, který se jako ve spirále stále opakuje jak v životě stvoření, tak i v nebeských tělesech, v celém vesmíru, je třeba pochopit tuto pravdu a podle toho žít. Změna je možná.
Děje se tak nejen v hrubohmotnosti, kterou pozemský člověk vidí, ale i v jemnohmotnosti, ve zprostředkujícím (záhrobním) a duchovním světě, který ještě nemá nic společného s rájem. Celá hmotnost visí jako veliký věnec v nejspodnější části stvoření a pohybuje se v ohromném kruhu, jehož běh trvá miliony let. V dění velikého stvoření se všechno otáčí nejen kolem sebe, ale celý ten obrovský celek se nezadržitelně pohybuje ještě zvlášť v přenesmírném koloběhu. Tak jak tento veliký koloběh probíhal od prvního shlukování až k současnému dovršení, tak stejným způsobem půjde dál zcela bez úchylky, když začne a skončí v prahmotě. I potom bude kroužení pokračovat dál i s touto pralátkou, než se novým shlukováním hmoty opět začnou tvořit nové světy, které budou mít opět svěží panenskou sílu. Nad tímto koloběhem stojí pevně první, duchovní čisté stvoření tak zvaný ráj, který na rozdíl od zformované hmotnosti nepodléhá rozkladu. V tomto věčném duchovnu, které zářivě spočívá nad celým koloběhem hmotnosti má svůj původ nevědomé semeno lidského ducha. Toto věčné duchovno je také konečným cílem lidského ducha vědomého. Vrací se jako vědomá a také odpovědná svobodná osobnost, ale jen tehdy, jestliže na své cestě hmotností nezabloudí a nezůstane trčet ve hmotě. Tedy když dosáhne plného sebevědomí, poznání pravdy a vzkříšení z hmoty vstříc k Bohu – Pánu Ježíši Kristu, k té věčné, pozitivní světlé části stvoření jako znovu zrozená, vědomá, svobodná bytost.
Jednoho dne však přijde v tom velikém věčném koloběhu hranice, kdy část světa ve kterém žije se začne v důsledku negativity blížit k rozkladu. A tohoto období ve velikém koloběhu Země nyní dosáhla. Proto všichni lidští duchové v hmotnosti by se měli rozhodnout k cestě vzhůru ke světlu, aby se dostali z dosahu nebezpečí v hmotnosti. Jinak ho hmota zadrží a pevně sevře k následujícímu rozkladu – věčnému zavržení, ze kterého již neexistuje vzkříšení, nový možný vzestup k té části stvoření, která jest mimo každý rozklad. Osudem lidí, kteří zůstávají v hmotnosti (působí zákon tíže) jsou vydáni během milénia změnám a musí v ní na konec protrpět rozklad, nebo obrácení k pozitivnímu, k Pánu Ježíši Kristu, který je láska. Uvedené dění v koloběhu může mít výjimky. Jejich příčinou nejsou změny v účinku zákona stvoření, ale v nich spočívá tak dokonalé a neochvějné naplňování zákonů a Boží dobroty, svobodné vůle a spravedlnosti. Lidský duch má schopnost svobodného rozhodování. Protože se však mnozí lidští duchové nerozhodli k cestě vzhůru ke světlu, zatěžují se a roste jejich hmotnost, jsou zatlačováni dolů na cestu k rozkladu. Bůh však ve své milosti ještě nabízí pomoc. Působením Boží lásky a pravdy Pána Ježíše Krista Světlo a pravda zakotví, jeho vliv zesílí, takže nastane očista. Tato očista se již děje a na konec smete veškerou temnotu, její služebníky i s jejich díly. Lidští duchové přejdou do mezisvěta (ve zprostředkující dimenzi) k poslednímu soudu s možností posledního svobodného rozhodnutí. Negativní, kteří ještě zůstanou by se ještě měli rozhodnout a ze všech sil usilovat ke světlu – k Pánu Ježíši Kristu, nebo jim hrozí rozklad. Tato možnost a očista se rovná znovuzrození. Jan